LEŽ A DEZINFORMACE NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH?

Sociální sítě jsou jen prostředkem, nejsou ani dobré, ale ani špatné. Prostě jsou. A je pouze na nás lidech, k čemu je budeme používat, zdali k tomu, abychom skrze ně konali dobro, scházeli se, tvořili, komunikovali spolu či abychom druhým ubližovali, ničili ostatní a vědomě či nevědomě šířili lži a nepodložené informace, které vydáváme za fakta jen proto, že nám zapadají do našeho pohledu na svět. 

Sociální sítě dnes tvoří důležitou součást života a jako komunikační médium jej nevyužívá už pouze mladší generace, ale v čím dál větší míře také generace starší, mnohdy i seniorů. V posledních pár letech nastává nemalý problém v šíření dezinformací a lží přímo přes sociální sítě a dezinformační weby. Nechci se teď zabývat tím, kdo tyto dezinformace vytváří, ale zřejmě jde mnohdy o organizovanou činnost, kterou mnozí považují za součást hybridní války, která v podstatě již několik let probíhá.

Bývalý americký prezident Barack Obama ve své nové knize „A Promised Land“ vidí jako jedno z největších rizik do budoucna nekontrolovatelné a destruktivní šíření konspiračních teorií, kterému budeme muset čelit, ať už v budoucnu budeme řešit jakékoliv celospolečenské téma. (Obama, 2020). Fenomen „fake news“ a „hoaxů“ dnes poměrně hýbe světem a zdá se, že se dnes již nacházíme v tzv. post faktické době, kdy pro čím dál více lidí nejsou fakta ani tak důležitá, jako spíše to, čemu člověk chce věřit. Je jasné, že nepravda či polopravda může v komunikaci mezi lidmi způsobovat mnohá nedorozumění, která pak mohou narušovat mezilidské vztahy.  A co teprve v internetové „síti“, kde cokoliv o někom napíšete či řeknete, tak tuto vaši informaci, bez ohledu na její pravdivost, může pak vidět a dále bezmyšlenkovitě sdílet mnoho dalších lidí. Nepravdivá zpráva si tak žije stejně vlastním životem jako v reálném světě pomluva, akorát bych řekl násobená masovostí sociálních sítí.

Internet a hlavně sociální sítě jsou velmi lákavé jak pro mladší, tak dnes i pro starší generaci a ta starší generace je v oblasti falešných zpráv a lžích na síti daleko zranitelnější, než ta mladší. Dalo by se říct, že starší generace je zkušenější, což je sice pravda, ale oblast sociálních sítí je něco natolik nového a překotně vyvíjejícího, že právě starší generace pak snadno podléhá jakýmkoliv informacím. Hraje zde roli také skutečnost, že tyto generace byly zvyklé na šíření informací výhradně skrze tradiční média, kde tuto funkci obstarávali většinou profesionálové v žurnalistice. I když třeba zejména za minulého režimu se občas i v tradičních médiích objevovaly lži a politická propaganda, např. americký brouk – mandelinka.

Tak i přesto v nich je zakořeněný pocit, že to o čem se řekne v televizi, je pravda a analogicky pak toto pravidlo převádí na internet a sociální sítě, kde se pak většinou i skrze tzv. řetězové maily šíří nepodložené dezinformace, polopravdy, nebo i přímo lži.

Takové lživé kampaně jsme mohli být svědky například při kampani před druhou přímou volbou prezidenta v ČR. Stačila jednoduchá hesla jako: Stop Drahošovi a migrantům! Hesla, kde se dávaly uměle do kontextu věci, které ve skutečnosti neměly mezi sebou žádnou souvislost. Avšak mnozí lidé si pak na základě dalších dezinformací analogicky skládali obraz o určitém kandidátovi a na základě těchto falešných zpráv se i rozhodovali. A bohužel to není záležitost pouze naší země, ale při volbě prezidenta v USA se tak dělo také.

Jak je možné, že pro lidi je důležitější potvrzení jejich názoru než poznat pravdu a ověřovat fakta? Zřejmě to souvisí s informačním přehlcením na síti, kde si každý může najít v obrovském množství webů, facebookových stránek, YouTube kanálů apod. to, co mu vyhovuje do jeho světonázoru, co zastává a člověk se pak již nepotřebuje nad něčím zamýšlet, hledat pravdu a přehodnocovat názory, což je samozřejmě nepohodlné. Nehledě na přísloví, že “stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ a to v oblasti komunikace skrze internetová média, skrze sociální sítě platí dvojnásob. Jak říká postava z jednoho českého filmu: Knoflíkáři (1995): Informací je čím dál tím víc, jejich zdroje jsou čím dál tím nejasnější a skoro ke každé informaci najdeš informaci opačného významu“. A to bylo řečeno ve filmu z poloviny 90. let. V dnešní době masivního rozmachu internetu a sociálních sítí toto tvrzení platí ještě více.

Každý člověk se i v reálném světě má tendenci obklopovat lidmi, se kterými se zná, s kterými si rozumí, rád s nimi komunikuje a to je jeho svět. Je to jeho „sociální bublina“ což je termín, který se dnes používá zejména pak v souvislosti se sociálními sítěmi, kam člověk své preference také z reálného světa přenáší a naopak. I na síti komunikujeme především s lidmi mající podobné názory, přidáváme se do skupin, se kterými nějakým způsobem sympatizujeme a také máme tendenci se uzavírat v této bublině. Tato bublina pak určuje náš pohled na svět, na společenské problémy či události. Prizmatem této bubliny se pak díváme na svět kolem sebe. V době uprchlické krize nebo v současnosti v době epidemie COVID-19 si nemůžeme nevšimnout právě protichůdných informací pocházející z různých „sociálních bublin v síti“ a z toho pramenících dvou nebo i více táborů příznivců „své pravdy“ a tím pádem nevyhnutelného a zcela jasně viditelného rozdělení společnosti. Stejně jako si však nevšímáme svých vlastních chyb, tak máme tendenci omlouvat chyby, argumentační fauly v komunikaci u těch, kteří patří do té naší „sociální bubliny“.

V soupisu židovského zákona a etiky „Talmud“ se dočteme jeden citát: „Nevidíme věci takové, jaké jsou. Vidíme věci takové, jací jsme my sami.“ Z tohoto moudrého výroku jednoznačně vyplývá, že záleží jen na nás, jaký svět bude. Bude takový, jací jsme my sami. Zda budeme sebevědomě otevření, nebo v komunikaci neteční a agresivní k ostatním. Zdali dokážeme přijmout spoluzodpovědnost za svět a jeho další vývoj nebo budeme plni odmítání a zášti. Zda si budeme opravdu naslouchat nebo se opevníme hradbami a budeme si chránit tu naši „jedinou pravdu“. (Nutil, 2018).

Pravda přitom je pouze jedna a neexistuje žádná alternativní pravda, jak jsme nedávno mohli slyšet z úst poradkyně amerického prezidenta Donalda Trumpa - Kellyane Conwayové, když v televizi NBC hájila prezidentského mluvčího. Ve světě sociálních sítí a mnohdy protichůdných informací je však velmi těžké se orientovat a schopnost rozlišit pravdu od lži nebo alespoň od zavádějící informace je zde čím dál těžší. Je třeba, aby člověk disponoval kritickým myšlením a to se musí pěstovat už od dětského věku. Ne vše co si na síti přečtu je pravda, ne vše co se napíše na mé oblíbené skupině na Facebooku je pravda. Ne každý mail, co mi přijde, byť od osoby blízké, je nosičem informace, podle které bych měl si udělat názor, nebo snad dokonce jednat či volit ve volbách. Bohužel to ale často takto funguje a jako lidé jsme snadno v informační záplavě zmanipulovatelní a ti, jež fake news vytvářejí, to dobře vědí.

Lež v síti se mnohdy může stát i prostředkem kyberšikany. Hovoří o tom příběh jednoho chlapce školního věku, kdy si z něj udělali ostatní vrstevníci „srandu“ a použili jeho fotografie a ty pak sdíleli na facebookových skupinách a seznamkách homosexuálů. Udělali mu i falešný profil, kde vystupuje jako gay co hledá dalšího kluka na sex. Samozřejmě reakce okolí, které si záhy všimlo těchto aktivit na síti, nenechaly na sebe dlouho čekat a všichni se chlapci smáli. Chlapec tehdy měl i myšlenky na sebevraždu a byl psychicky na dně. Po nahlášení na sociálních sítích a dalšímu řešení situace vše nakonec dobře dopadlo, ale psychické i sociální následky to v chlapci zcela jistě zanechalo. A mnohdy takové případy končí hůře, dokonce někdy i tragicky. (Kožíšek, 2016).

Na sociální síti je velmi jednoduché někomu takto znepříjemnit život. Agresor zde navíc má pocit anonymity, to mu dodává i pocit větší síly a odvahy a tím pádem je schopný i daleko horších věcí, než kterých by snad byl schopný v reálném světě. Šíření lží a pomluv je těžké zastavit i v reálné komunikaci mezi lidmi a na sociálních sítích je to ještě daleko těžší.  Novináři pracující v médiích měli a stále mají velkou moc a zodpovědnost v tom, jak někoho prezentují a zdali zavádějící nebo nepravdivé informace, které zveřejní, nemůžou někomu nevinnému nespravedlivě ublížit. Tuto moc dnes může mít absolutně kdokoliv.

K pokřivení pravdy na sociálních sítích také přispívá skutečnost, že v rámci sebeprezentace na sociálních sítích se každý jedinec snaží prezentovat sebe v tom nejlepším světle. To mnohdy vede k mnohdy i nebezpečným omylům v komunikaci na síti, kdy si třeba 12letá holka dá osobní schůzku s 12letým klukem, se kterým si píše, aniž by tušila, že se pod tímto profilem skrývá nějaký starší chlap, který ji má v plánu zneužít. A tento případ není zdaleka ojedinělý. Universita Palackého a společnost seznam.cz v rámci výzkumu rizikového chování dětí na internetu mezi 28 000 respondenty zjistili, že 40,22% dětí by bylo ochotno jít na schůzku s neznámým člověkem z internetu. Přes 58% dětí však toto chování považuje za nebezpečné.  (Kožíšek, 2016). I tak by ale téměř polovina dětí na tuto schůzku klidně šla. Proto je třeba v této oblasti se zaměřit v rámci vzdělávání dětí už od prvních tříd, jelikož děti jsou obecně prvními uživateli sociálních sítí v čím dál mladším věku. Sítě jsou sice omezené věkově, ale není problém si založit účet, kde uvedu věk dle potřeby. Nikdo už pak neověřuje, zda jsou tyto údaje pravdivé. Na druhou stranu děti píšou o sobě na sítě až příliš mnoho a ve své upřímnosti si neuvědomují, že se vystavují mnohým nebezpečím. Naštěstí už dnes mnoho organizací, například Člověk v tísni se věnují vzdělávacím projektům za podpory známých influencerů ohledně bezpečnosti na internetu.

Lež a nepravda může být tedy škodlivá, a někdy i nebezpečná, na sociálních sítích mnohonásobně více než v reálném světě. Rád bych zakončil citátem, resp. pojetím pravdy podle Gándhího: „Omyl se nestane pravdou proto, že ho mnozí šíří, tak jako se pravda nestane omylem proto, že ji nikdo nevidí. Pravda stojí sama na sobě“. (Nutil, 2018).

 

 LukasN1 

 

Seznam použité literatury:

KOŽÍŠEK, Martin a Václav PÍSECKÝ. Bezpečně n@ internetu: průvodce chováním ve světě online. Praha: Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-247-5595-3.

NUTIL, Petr. Média, lži a příliš rychlý mozek: průvodce postpravdivým světem. Praha: Grada, 2018. ISBN 978-80-271-0716-2.

OBAMA, Barack, A promised Land. 2020, anglicky. ISBN: 9780241491515.

ŠEVČÍKOVÁ, Anna. Děti a dospívající online: vybraná rizika používání internetu. Praha: Grada, 2014. Psyché (Grada). ISBN 978-80-210-7527-6.